8. února 2019 se naši žáci vydali proti proudu času do počátku 20. století. Historii R.M.S. Titanic měli na stejnojmenné brněnské výstavě jako na dlani. Byl to zážitek, který přetrvá dlouho u těch, kteří četli, vnímali a nechali se vtáhnout do osudových pěti dnů dubna 1912. Pro mnohé to není jednoduché. Moderní doba, záplava informací všeho druhu, rychlé přehledy zpráv, ještě rychlejší život. A tady, na výstavě, klid. Množství textu. Popisků. Artefakty vylovené z moře. Repliky částí interiérů lodi. Zvukové kulisy. A čísla. Data. Souřadnice. Časy. Mapy. A jména…
Jméno. Každý návštěvník dostal jedno z minulosti na palubním lístku. Mohla by to být hra na zpestření. Ale nebyla. Člověk toho jména existoval. Měl svůj život. Přání, touhy a sny. A Osud. A plavil se na Titanicu…
Mapa Atlantiku s vyznačenou trasou až do New Yorku… Tomu jménu na palubovce chyběly už jen dva dny…
Čas – pohodová plavba příjemně utíkala – čtyři nezapomenutelné dny luxusu. I pro majitele lístku ve 3. třídě. A pak necelé tři hodiny, které všem změnily život…
Souřadnice vyznačující polohu katastrofy. Severní Atlantik. Teplota moře v těch místech -2C…
Data –
31. března 1909 založen kýl lodi.
31. května 1911 spuštěn na vodu.
31. března 1912 stavba dokončena.
1. dubna – zatěžkávací zkoušky.
2. dubna – vyplul z Belfastu.
3. dubna – zakotvil v Southamptonu.
A několik čísel nakonec – na Titanic naložili: 34 tun čerstvého masa,
100 000 kusů ovoce, 16 800 lahví alkoholu, 130 000 kusů nádobí a sklenic, 3 300 pytlů s poštou. Kotle denně spolykaly 650-850 tun uhlí… Nepatrný zlomek údajů, které si návštěvník mohl přečíst a prohlédnout…
Výstava byla jedinečná. Svou komplexností. Celkovým pojetím. Umístěním a výběrem exponátů. A je zároveň mementem. Sílu přírody nejde ošálit ani zkrotit. Moře a oceány jsou krásné. Nebezpečné. A mají vlastní zákony. Nezávislé na lidech. Nepodřizují se našim přáním. Neznají slitování. A neodpouští chyby. Pokud je člověk nerespektuje… Pak…
