Druhý říjnový den tohoto roku byl pro naše druháky ve znamení cestování a poznávání. Vstávalo se brzy. Hodně brzy. Pak skoro tři hodiny žlutým rychlíkem do naší Stověžaté.
Vymotat se z nádraží, cesta metrem s přestupy (jak někteří Moravané tvrdí „šalinou v tunelu“), najít správný východ na Resslovu ulici a s pokorou a pietou, kterou si toto místo rozhodně zaslouží, vstoupit do míst, kde sedm parašutistů zemřelo, abychom se my mohli narodit, žít a prožívat. Měli jsme opravdu velké štěstí, kostel byl otevřený a tak jsme se mohli podívat do míst, kudy kráčela historie, odvaha a obětování. A také do krypty…
Historie bylo protentokrát dost a tak hurá dál. Restaurace U Fleků. Prohlídka provozu, příjemný výklad, kupa informací. A další hodina pryč. Tak a dál. Národní divadlo. Betlémská kaple. Uličky Starého Města. Václavské náměstí.
Jídlo, obchody, obchody… Jsme přece v Praze, ne? 
A pro změnu nádraží. Žlutý rychlík. Pardubice. Brno. A pro dnešek hotovo
